Běžci kdysi závodili na škváře, později na tartanu, ale čtyřsetmetrový ovál zůstává více méně neměnný. Uprostřed se zelená čerstvě střižený trávník, kam obvykle dopadají oštěpy, kladiva a disky. Běžci jakoby ohraničovali všechny ostatní disciplíny, pro které platí jasné pořádky. A tyto tradiční a zaběhlé pořádky se rozhodli nabourat architekti v Dánsku.
Jedním z důvodů byl klesající zájem mladých sportovců o tradiční atletické disciplíny. Dánská atletická asociace si tedy položila otázku: Co musíme udělat, abychom přilákali mladé sportovce? Pokud již tradiční běžecký ovál není dostatečně atraktivní, jak by měl vypadat atletický stadion budoucnosti?
V dánském městě Odense pojali rekonstrukci tamního atletického stadionu velmi netradičně, ale zároveň si tím vysloužili cenu za “Nejlepší stavbu venkovního sportoviště“ udělovanou Mezinárodním olympijským výborem. Stavba na sebe upozorňuje nejen funkčností, ale především svou netradiční estetikou, připomínající atletické tréninkové centrum jako ze sci-fi.
Výsledek rekonstrukce kombinuje tradici s inspirací. Tradiční sportoviště jako běžecký ovál, doskočiště pro skok daleký nebo prostor pro vrhačské disciplíny zde mají své místo v netradičním hávu a areál chce přilákat také neorganizované sportovce, kteří si mohou vyzkoušet všechny disciplíny.
Již na první pohled zaujme několik kopečků a malých údolí uvnitř tartanového oválu. Ten samozřejmě drží svůj 400 metrový standard, ale ohraničuje spektakulární směs dalších sportovišť. Běžci tak kolem sebe míjejí travnaté kopečky a měnící se krajinu. Dvě vnější dráhy atletického oválu dostaly nový, tvrdší, ale hladký povrch pro in-line bruslaře a cyklisty.
Ovál je doplněn dvěmi dráhami do úhlopříčky a nabízí tak netradiční vzdálenost 500 metrů v podobě ležaté osmičky. Běžci mohou také vyběhnout a seběhnout několik prudkých stoupání a překonávat překážky ve stylu parkour, včetně přeběhnutí úzkých klád ve vzduchu nebo skoku ze zdi. Samozřejmě do měkkého dopadiště.
Aby bylo možné vizuálně motivovat běžce k lepším časům, kolem oválu se co 10 metrů postupně rozsvěcují barevné LED žárovky a určují nastavené tempo.
Architekti se soustředili na efekt soutěživosti, o čemž napovídají již tempo určující LEDky pro běžce. Proto postavili dvě dráhy a doskočiště pro skok daleký. Skokani se tak mohou rozeběhnout spolu, bok po boku letět vzduchem a ihned porovnat, kdo skočil dál. Že by nový K.O. model pro skokanské soutěže budoucnosti? Nebo alespoň exhibice?
Trojskokani začínají svým rozběhem mimo ovál, v polovině svého rozběhu křižují běžecké dráhy a dopadají do obrovského písečného pole přímo v centru dění.
Volně příchozí si mohou vyzkoušet všechny sporty včetně na první pohled nebezpečného skoku o tyč. Architekti pouze nahradili originální tyče více elastickými a doskočiště je taktéž měkčí.
Jedinou nevýhodou je, že se do prostoru uprostřed oválu nevešly tradiční disciplíny jako hod oštěpem, diskem a kladivem.
Velmi netradičně byl pojat vrh koulí. Koule dopadne na zkosený gumový povrch a pomalu se vrátí zpět k vrhači. Obrazovka pak ihned ukáže, jak daleko by koule letěla ve skutečnosti.
Areál nabízí kromě tradičních sportovišť také prostor pro CrossFit, venkovní učebnu, lavičky, stupně vítězů a hlavně několik grilů. Už chybí jen výčep.
Sportovní areál je veřejnosti otevřený celý rok a disponuje chytrým osvětlením. Kdokoliv ho může zapnout, osvětlení pak slouží 45 minut, než se automaticky vypne. Sportovci si také mohou vybrat, zda osvětlí pouze pár orientačních bodů, jen běžecký ovál nebo celý areál.
