Dcera známého orientačního běžce Tereza Zuzánková začala se sportem v kopcích domácích Jizerek. Z vrchařky se stala maratonskou běžkyní a na PIM stála na stupních vítězů. Trénovala pod křídly gurua českého běhu Iva Domanského. Jak hodnotí letošní sezonu a co plánuje dál, se můžete dočíst v následujícím rozhovoru.
Jak se ti daří v letošní sezóně?
Na jaře se mi povedl Pražský PIM Marathon, kde jsem brala stříbro za 2:55. Měla jsem v plánu to rozběhnout po 4:10, ale nakonec to bylo ještě rychlejší. Od 20. kilometru jsem zvolnila a vlastně žádná výrazná krize nepřišla. Na 35. kilometru jsem předbíhala Radku Churaňovou.
Co další závody?
Pečecká tradiční desítka mi moc nevyšla, ale spravila jsem si chuť v Bakově na půlmaratonu, kde jsem si zaběhla osobní rekord na této trati (1:23). V květnu jsem s Bohdanem Mullerem cestovala na maraton do holandského Drenthe. Tam jsem neřešila výsledný čas, ale běžela na umístění, takže z toho bylo vítězství za 3:03.
V domácích Jizerkách ráda závodíš, čehož dokladem jsou dva letošní starty na ultra závodech – Jizerský ultratrail a Jizerská 50 …
Na Jizerský ultratrail jsem se cíleně připravovala a týdenní naběhané objemy byly dobré (cca 130 km). V závodě to bylo 70 km a 2600 metrů převýšení. Podařilo se mi vybojovat druhé místo, čehož si velmi cením. Jsem ráda, že jsem to zvládla. V Jizerkách jsem běžela i Jizerskou 50 a páté místo v celkovém pořadí beru taky jako úspěch. Další mojí metou je zkusit si stovku.
Nějakou dobu byl tvým trenérem guru běhů mimo dráhu, zesnulý Ivo Domanský. Jak vzpomínáš na vaši spolupráci?
Na Iva vzpomínám jenom v dobrém. Bylo to krásné období. Často vzpomínám na tréninky, kdy stál na dráze a měřil mi mezičasy. Byli jsme přátelé a trenérskou práci dělal úplně zadarmo. Dodnes mám každoročně tři závody, které věnuji na jeho počest. Když tehdy zemřel, měla jsem chuť s během úplně skončit. Po třech měsících jsem se rozhodla jinak.
Oslovila jsi pak někoho jiného, nebo začala trénovat sama?
Od roku 2014 mě trénoval Bohdan Muller, se kterým jsem měla možnost jet na několik zahraničních závodů. Od půlky letošního roku jsme se domluvili a připravuji se sama.
Pocházíš z velmi sportovní rodiny. Jak ses dostala k běhání na této výkonnostní úrovni?
Ano. Táta je považován za legendu orientačního běhu u nás. Začínala jsem běhat téměř výhradně v terénu a snažila se o místo v reprezentačním kádru v běhu do vrchu. Světový šampionát na Novém Zélandu byl pro mě velký zážitek. Po čase jsem zjistila, že nikdy nebudu tak dobrá vrchařka, jako třeba Anička Pichrtová nebo Pavla Schorná a přesedlala na delší rovinatější tratě.
Co ti běh přináší a bere?
Přináší mi mnoho dobrých pocitů, když se mi podaří zaběhnout kvalitní výsledek a prodat, co jsem natrénovala. Baví mě běhat dlouhé štreky, často jsou to pro mě takové běhací výlety, při kterých si krásně pročistím hlavu. Pracuji jako projektantka v architektonickém ateliéru a někdy toho mám až nad hlavu.
Jaké jsou tvé další plány?
Teď o víkendu se chystáme se Standou Bicanem (bývalý gymnasta, lezec a Ironman), pozn.red.) na Koloběh z Řípu do Prahy. Podle startovky to vypadá na velmi kvalitní účast, tak jsem zvědavá, jak dopadneme. A pak odlétáme s přítelem do mé vysněné destinace – Mexiko.
Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo, hudba, film, kniha?
Mám ráda indickou kuchyni, nejraději poslouchám Michaela Jacksona, z filmů by to byla Nebezpečná rychlost a z knih asi Azték.
Díky za rozhovor a ať se ti daří.
