1. Při prvním kontaktu s vytrvalostním během je vám většinou tak málo, že vás akorát štve a rozhodně se s ním nehodláte nijak extra kamarádit.
2. Když dospějete a křivolaké cesty osudu vám běhání přihrají do cesty, může z toho být osudové setkání, k němuž dochází jen jednou za život, tzv. láska na první proběhnutí.
3. Běhání vás může zcela pohltit, začnete na něj pořád myslet, nejraději byste trávili veškerý čas s ním, utrácíte za něj spousty peněz, i když to vlastně není vůbec nutné a den, kdy neběháte, není šťastný.
4. Uvědomíte si, jak prázdný byl váš život, když jste běhání neměli. A bojíte se, že se zraníte a přijdete o něj.
5. Láska k běhu je bezpodmínečná, jste mu ochotní ledascos odpustit – třeba když vám to zrovna nejde, nebo když je hnusně a vy kvůli němu mrznete a moknete, nebo se pečete na sluníčku, i když tohle počasí prostě nesnášíte.
6. Žárlíte, když se běh chová k vašemu okolí štědřeji a vřeleji než k vám. Proč to Frantovi Vránovi jde s během o tolik líp, když vy mu dáváte mnohem víc?
7. Jste spolu v dobrém i zlém, trávíte spolu chvíle, kdy je vám veselo i úzko a v duchu se svému běhání svěříte vlastně s naprosto vším.
8. (Podvědomě) ho porovnáváte s ostatními běhy ostatních běžců. Jsou rychlejší? Běhají dál? Nebo jste to naopak vyhráli vy a jste lepší?
9. Těší vás, když s ním začínáte den. Nebo s ním trávíte pauzu na oběd. Anebo na něj máte po práci konečně chvilku.
10. Buď jak buď, nakonec stejně dospějete k tomu, že s během se prostě žije lépe.
