Ještě hůř než včera v Plumlově bylo dnes v Šaraticích. Slunce žhnulo již od rána, nehnul se ani lísteček a vzduch se dal krájet na kousky, kdyby bylo čím. A do toho se vydalo v pravé poledne na 200 běžců bojovat o body do čtyřdílné soutěže Cyrilo-Metodějského maratónu. O tom, že to byly kruté podmínky, svědčí i hodně pomalé časy, kterých dnes borci dosáhli.
Favorité se ihned utrhli
Nejlepší běžci na startu byli bratři Kučerové /VSK Univerzita Brno/. Ti se také okamžitě odtrhli od celého startovního pole a běželi si svůj vlastní závod. Ovšem tentokrát překvapivě, letos vlastně poprvé, diktoval tempo starší z nich Martin a také bezpečně s velkým náskokem doběhl v čase 40:33, což je na podmínky, které v Šaraticích panovaly, neskutečný výkon, do cíle na prvním místě.
Druhý tentokrát skončil Lukáš Kučera/42:20/ třetí Dušan Tomčal z Lipova /43:45/, ten předvedl neuvěřitelný finiš od 9 kilometru a posunul se postupně z pátého místa, až na třetí a to měl docela velkou ztrátu na do té doby třetího běžce z nedalekých Kovalovic Petra Hénka, který jen tak pro radost letos začal běhat. Talenty se dají najít pořád.
Irena Pospíšilová je někde jinde
S obrovským náskokem si doklusala pro vítězství Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 50:32/, dokonce absolutně doběhla na 28 místě. Takovou má letos formu. Víc jak 4 minuty za ní protnula cílovou pásku další běžkyně z AK Drnovice Silvie Divišová – Václavková /54:51/. A třetí místo vybojovala zrychleným závěrem Dorota Anderlová /AC Moravská Slávia Brno – 55:51/.
Jen je škoda, že nemohla nastoupit Karolína Zádrapová, byl by to přebor žen AK Drnovice. Zato ji ale všichni alespoň na dálku pozdravují do nemocnice u Svaté Anny a všichni na ni myslí. Solidarita běžců je až neuvěřitelně obrovská. Děkujeme za ni.
V Šaraticích pokračoval Cyrilo-Metodějský maratón
Během kolem Mohyly míru v Šaraticích a přilehlém okolí, který pořádají obce Šaratice, Zbýšov a Hostěrádky – Rešov ve spolupráci s atletickým oddílem Univerzity Brno, pokračoval Cyrilo-Metodějský maratón svým druhým závodem.
V tomto velmi oblíbeném seriálu po Velké Moravě v Mikulčicích, následují právě Šaratice a druhá polovina soutěže se odehraje na podzim v Holíči na Slovensku a na Svatováclavském běhu v Blažovicích. Zde též proběhne slavnostní vyhlášení celého seriálu, který si získal za svou dosavadní krátkou existenci velký věhlas.
Závod se samozřejmě také započítává do Moravsko-Slovenského běžeckého poháru, proto je tu možné vidět řadu výborných běžců, kteří se této soutěže zúčastňují.
Děti v Šaraticích běhají přímo v obci po rovinaté silnici. Ovšem hlavní závod dospělých v délce 12,3 km zavede vytrvalce po silnici nejprve do Zbýšova, zde je i vrchařská prémie. Potom se běží do Prace, kde je opět dlouhý výběh nahoru až na polní cesty nad Hostěrádky – Rešov a odtud se pak musí běžci spustit dolů mezi zahradami na silnici do vesnice.
Vedro, že i mouchy kapaly
Nepamatuji si, že by kdy byly v Šaraticích až tak hrozné podmínky. Na občersvovačkách si někteří běžci ponořili i celou hlavu do nádob s vodou, ale nic nepomáhalo. Je až s podivem, že to všichni jakž takž zvládli a nemusela úřadovat rychlá záchranná služba.
„Změnil jsem rozložení zátěže v týdnu a najednou to šlo,“ kroutil hlavou Martin Kučera. „A ještě k tomu hodně dobře. Tak málo stačilo a nemusel jsem se v minulých týdnech na závodech tolik trápit. Ale dnes jsem byl už od šestého kilometru tím sluncem úplně vysušený a občerstvit už moc nepomáhalo. Vedro bylo už moc velké i na mě.“
„Nespal jsem skoro celou noc, zase jsme byly měřit na jiných závodech,“ přiznal se mi Lukáš Kučera, „tak jsem to ani nijak nehrotil. Navíc chtěl brácha jít hodně rychle a do toho se mi v tom vedru moc nechtělo. Tak jsem si jen kontroloval druhé místo.“
A ještě pár slov od podle mě velkého překvapení závodu Petra Hénka: „Já se teprve letos trošku víc věnuji tréninku a zkusil jsem si i stovku, ale zatím se pořád jen učím.“
Je vidět, že hodně dobře, jinak by tak vysoko ve startovní listině určitě nebyl. „Vedro bylo až k zalknutí,“ říkala mi po závodě Irena Pospíšilová. „Dokonce jsem si musela nabrat do kšiltovky vodu na občerstvovací stanici a nasadit ji na hlavu, abych se trochu ochladila.“
„Dnes mi to překvapivě dobře běželo do kopců,“ divila se Silvie Divišová. „ V závěru jsem už ale také zvolnila, protože vedro bylo hrozné a nemělo smysl se nikam hnát. Pořadí už bylo stejně dané tím, jak nám Irena utekla a já jsem si jen hlídala druhé místo.“
„No, sice jsem byla třetí, ale výkon nic moc,“ trochu nespokojeně přijala moji gratulaci Dorota Anderlová. „Podařilo se mi v závěru zrychlit a to mi pomohlo se posunout až na třetí místo.“
Vedro a žhnoucí slunce, že ani nátěr krémem s nejvyšším faktorem nezabránil spálení, Mám ruce červené jako čerstvě uvařený rak. Tak takové byly letos Šaratice. Opravdu drsné, ale zvládli to všichni a nic se nikomu nestalo, což je dobře. Díky Bohu za to.
