Ještě ráno to v Mikulčicích vypadalo, že snad bude kromě zimy i na startu hlavního závodu pršet. Déšť si nakonec užily jen děti, ale na desítce zase foukal dospělým běžcům vítr snad ze všech stran proti vytrvalcům. Proto je překvapivé, že se běželo poměrně svižně.
Muži do toho šlápli hned po startu
Brzy po prvním kilometru se oddělili tři nejlepší vytrvalci dnešního dopoledne v Mikulčicích a vyrazili dopředu s chutí něco opravdu zaběhnout. Na čele byl překvapivě po celou dobu Lukáš Kučera /VSK Univerzita Brno – 31:27/, který po v závodě před sebe nikoho nepustil a po obrátce nepatrně zvyšoval náskok, který si podržel až do cíle. Na druhém místě se držel s velkou vůlí běžící Pavel Hrdina /AK Perná – 31:38/, který se postupně vzdaloval třetímu běžci v pořadí Františku Mahovskému /Moravská Slávia Brno – 31:55/.
Ženy se s tím také nepáraly
Již od startu totiž ostře vyrazila Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 38:15/ a s ní se držela zuby nehty velmi těsně Martina Vévodová /AK Perná – 38:35/. Jenže po obrátce už na ni bylo tempo příliš vysoké a tak postupně trochu propadala dozadu.
Za ní ale výborně běžela juniorka Karolína Zádrapová /AK Drnovice – 38:41/. Ta sice měla na první pětce, kterou šla za 19:31, poměrně velkou ztrátu. Jenže po obrátce zvýšila tempo, druhou pětku dala za 19:10 a dotáhla se za Martinu Vévodovou na pár metrů. Jen už jí pak chybělo dostatek sil k finiši.
Velká Morava, kdysi Sámova říše, v současnosti souboj vytrvalců na 10 km trati
Velká Morava v Mikulčicích je mezi běžeckými závody již dlouhá léta pojmem a to nejen na Jižní Moravě. Vysoký kredit tohoto závodu není jen v pořadatelském týmu, ale hlavně v poměrně rychlé trati, kde se dají zaběhnout hned z jara velmi kvalitní časy. Samozřejmě pokud výkony na otevřené trase neovlivní příliš silný vítr.
Závod má obrovskou tradici, což dokumentuje jeho již 41. ročník, který pořádá atletický klub Mikulčice ve spolupráci s místní obcí. Velká sportovní akce je zařazena jako pátý závod v pořadí do letošního Moravsko-Slovenského běžeckého poháru a zároveň je prvním závodem Cyrilo -Metodějského maratónu, protože součet tratí všech čtyř závodů, jež jsou do tohoto seriálu zařazeny, dává délku právě 42 195 metrů.
Zdejší oblíbené závody dětí, ze kterých za ta léta mnoho z bývalých účastníků dětských závodů dospělo až mezi startující v hlavním závodě a někteří už i mezi pokročilejší veterány, patří mezi nosné pilíře Hodonínského běžeckého poháru mládeže.
Závodníky na 10 km trati čeká okruh vsí a potom vede trasa na Slovanské hradiště a odtud se vrací celý peloton zpět k obecnímu úřadu do Mikulčic. V minulosti se tady řada našich skvělých běžců dokázala dostat i pod 30 minut, což jen dokumentuje, jak rychlý závod to zde je.
Ten vítr snad foukal pořád proti
Vyjma prvních asi dvou kilometrů to opravdu tak bylo. Neuvěřitelné, jak se letos všechno spiklo proti běžcům, kterých se postavilo na start 250. To už ani nebude náhoda. Je pravda, že je to tak v Mikulčicích s větrem skoro pokaždé, ale aby se většinu trati běželo proti větru, to snad ani nikdo nepamatuje.
„Já si vůbec neuvědomuji, vyjma začátku závodu, že by mi vítr foukl někde do zad,“ kroutil hlavou Lukáš Kučera. „Ale překvapivě mi to až tak moc nevadilo. Měl jsem rezervu a určitě se dalo běžet rychleji, kdyby tu dnes startoval i můj bratr Martin.“
„Škoda, že jsem se Lukáše po obrátce neudržel,“ litoval Pavel Hrdina. „Měl jsem za ním stále stejný odstup, ale dotáhnout se mi ho nepodařilo. Kdybych ho udržel, možná bych pak byl ve finiši lepší.“
„Neběželo se mi ideálně,“ konstatoval trochu zklamaně František Mahovský. „Po první půlce jsem začal tuhnout a pak už se nedalo běžet nějak rychleji. Spíš jsem si kontroloval třetí místo.“
Docela mě překvapilo, jak jsme šli začátek svižně,“ řekla mi po závodě Irena Pospíšilová. „Jen byla škoda, že jsem vlastně celou trať absolvovala proti větru sama. S nikým jsem se nemohla svézt a poslední dva kilometry to už fučelo pořádně. Proto mě čas hodně překvapil. A to jsem měla rezervu, takže by se dalo běžet rychleji.“
„Zkusila jsem se s Irenou udržet,“ přiznala se mi Martina Vévodová,“ ale po otočce to už bylo moc rychlé, tak jsem zvolnila a nakonec se za mě dotáhla Karolína a já musela zrychlit, abych druhé místo udržela.“
„Nechtěla jsem to překopnout,“ probírala svoji taktiku Karolína Zádrapová za cílem.
„Až ve druhé části závodu jsem přidala, ale už jsem to nestihla. Martina měla v závěru stejně víc sil, tak mi v pohodě utekla, jak jsem se k ní přiblížila. Přesto jsem nesmírně spokojená, protože jsem si dnes zaběhla osobní rekord na 10 km a konečně oficiálně prorazila 40 minutovou hranici.“
No, a po závodě dokonce vysvitlo i chvílemi sluníčko. Tak co byste na to řekli.
Další víkendové závody:
MČR v půlmaratonu: Pavlišta a Sekyrová neměli konkurenci
Brněnský půlmaraton ovládli Kučera a Vnenčáková
RunTour: V Českých Budějovicích zvítězili Kreisingr a Sekanová
