Pracovní povinnosti mě v minulých dvou letech několikrát odvály do severního Holandska přímo k Severnímu moři. Běžecké nádobíčko jsem si samozřejmě vždy přibalil s sebou a těšil se, jak proženu Holanďany při nějakých závodech :-)
Bydlel jsem v městečku Wijk aan Zee. Je to takové ospalé letovisko přímo u moře. Jeden obchod a spousta hotelů a restaurací. I když jsem zde strávil jedno celé léto a měl to k moři možná 500 metrů byl jsem v něm všehovšudy dvakrát.
Holandské léto zkrátka není pro představy středoevropana to správné léto na koupání. Nejvyšší teplota co si pamatuji, byla asi 28°C. V ten den jsem se opravdu válel celý den na pláži. Kdybych holdoval kitesurfingu tak se tady vyřádím. Na tento sport jsou tu myslím ideální podmínky. Ve Wijk aan Zee se také každoročně pořádá prestižní šachový turnaj Corus chess tournament.
Holandsko je jak známo země cyklistům zaslíbená, ale ani běžcům se tady nevede špatně a běžecká základna je zde širší než je tomu u nás. Až na drobné vyjímky se tu běžci zdraví, což mě potěšilo. Přímo za městečkem, pár set metrů od domu kde jsem bydlel, začíná přírodní park.
Jsou to vlastně takové valy podél pobřeží, včetně oplocených území pro zvířata, která jsou ovšem volně přístupná. Střídají se zde písčité, hlinité a dlážděné (cyklo) stezky a les se taky najde. V parku se nacházejí značené okruhy v různých kilometrážích, kterých jsem hojně využíval.
Je to tu samozřejmě hlavně po rovině, ale jelikož to jsou valy, najdou se i krátké výběhy a seběhy, takže to rozhodně není placatá nuda. Dokonce jsem našel (uprostřed lesa) asi dvacetimetrové schody!! Dost běžců jsem vídával běhat po cyklostezce podél silnice. Moc tomu nerozumím, když máte za domem super běžecké terény.
Hojně se zde vyskytují zvířata jako chlupaté krávy (Scotch Highland), nebo třeba ovce s černou hlavou a nohama. Do té doby jsem je znal jen z televize. :-) Značené stezky vedou jejich územím, takže jsou na lidi zvyklí. Nesmějí mít ovšem telata. Ta se běžců bojí.
A tak se mi stalo, že se mě jedno takové telátko leklo, načež začalo přede mnou pelášit za maminkou. Ta jako správná matka začala své dítě bránit a rozběhla se s nastraženými rohy proti mně. No řeknu vám, že můj obrat o 180 stupňů byl okamžitý.
Bohužel chlupatá kráva je rychlejší než chlupatý běžec. Zachránil mě skok do křoví provázený hurónským výkřikem. To krávu maminku vyvedlo z míry a přestala mě pronásledovat. Celá příhoda tedy skončila jen pár škrábanci. Ale od té doby jsem kolem místních zvířat běhával s velkým respektem.
Závody v Holandsku
Lidé tady neběhají tak rychle jako u nás. Mluvím teď o obyčejných závodech, kde nestartují „profíci”. Běžecká základna je tady prostě masovější než u nás. Byl jsem na jedné úplně obyčejné patnáctce, kde bylo asi 400 lidí. Spousta lidí běžela s ledvinkami, bidony, prostě nepříliš závodně. Nicméně celková atmosféra a prostředí závodu se mi opravdu líbily.
Můj první závod zde jsem běžel v Egmond aan Zee. V propozicích jsem četl cosi o pláži, ale říkal jsem si, že nemůžou vést celou desítku po pláži. Mohli. I když byl odliv, tak přece jen mokrý písek není hlína natož asfalt. V tomto závodě jsem skončil třetí, ale řekl jsem si, že v písku závod už běžet nechci. Na tu bolest achilovek si vzpomínám ještě dnes.
Můj druhý závod, byl tak trochu z nouze ctnost. Jednu neděli jsme tu měli deštivo a zataženo takže vidina, že bych měl jít trénovat se mi ani trochu nelíbila. A tak jsem vyrazil na závody do Nieuwkoopu. Hlavní trať byla půlmaratón, který bych ve stavu mé trénovanosti neuběhl a tak jsem zvolil kratší vzdálenost – deset kilometrů.
Na startu sice ještě pršelo, ale při vlastním závodě už to cákalo jen od nohou. Trať byla obrátková, a jak je místním zvykem samozřejmě po cyklostezkách. Ještě před obrátkou jsem se dotáhl do druhé skupinky, kdy první skupinu tvořil jediný běžec daleko vpředu.
Nakonec jsem v závěru nestačil a doběhl si pro třetí místo. Závod to byl pěkný, v pěkném městečku, příjemná atmosféra. Za 5 eur startovného jsme dostali funkční tričko (bohužel už nebyla moje velikost, takže je mi trochu větší) a ještě jsem stál na bedně ;-)
Absolvoval jsem zde ještě několik závodů, z nichž jeden lokální se mi podařilo dokonce vyhrát. Všechny musím hodnotit velmi kladně. Organizace, atmosféra, prostě celkový dojem závodů byl vždy velice příjemný. Budu-li mít ještě někdy příležitost, určitě se holandských závodů rád zúčastním.
Autorem článku je Pavel Repáň, člen běžeckého klubu X-AIR Ostrava. Řepa, jak jej všichni oslovují, pracuje pro jednu mezinárodní firmu, takže pokud není zrovna v Holandsku, najdete jej v Rusku anebo taky třeba v Turecku. Mezi jeho záliby patří fotografování a cestování. Před sedmi týdny za ženu, pojal krásnou Helenu :-)
