Když na startu loňského, 9.ročníku Zermatt Marathonu pořadatel oznámil, že k jubilejnímu, 10.ročníku bude vypsán i závod na téměř 46 km s cílem na Gornergrat v nadmořské výšce 3089 m ihned jsem si řekl „Jdu do toho“!
Chtělo to jen maličkost, nepropásnout včasnou registraci, protože této výsady se mohlo zúčastnit pouze 500 přihlášených. A to na principu, kdo dřív přijde ten dřív mele, nebo spíše kdo se dřív přihlásí a zaplatí, ten poběží. Což se mi z kraje roku povedlo.
Do Zermattu jsem letos jel již potřetí a jako předešlé roky tak i letos jsem to pojal jako malou rodinnou dovolenou. S manželkou a nejmladší dcerou odjíždíme ve čtvrtek 7.července a po ujetých tisíci kilometrech dorážíme v podvečer do malebného městečka Grächen, kde jsme i letos ubytováni v pensionu Astoria.
Páteční dopoledne věnujeme krátké prohlídce St.Niklaus a vyzvednutí startovního čísla ve zdejším expu. U firmy Crespo si vyzvedávám objednané zboží a do oka nám tu padne i dětské body. No a jako novopečení babička a dědeček neodoláme a naší tříměsíční vnučce kupujeme její první běžecký dres :-)
Odpoledne následuje už jen malá procházka v okolí Grächenu, občerstvení v restauraci Zum See a večer brzy na kutě.
Sobotní probuzení bylo jak ve zlém snu, celý předchozí týden u nás doma vládla nějaká viróza a já po celou dobu zdárně odolával, ale co čert nechtěl, v den závodu mě bolí v krku a můj nos zrovna k dýchání neslouží, jak je ucpaný. Ale teď to rozhodně nezabalím!
Blíží se čas startu a tak mě manželka odváží dolů do St.Niklaus. Odevzdávám věci, prohodím pár slov se skupinkou ostatních běžců z Čech, letos nás tu je celkem 36, a pomalu se přesouvám na start.
V 8.25 hodin zazní výstřel a dav běžců, toužících po sebeuspokojení během, se vydává vstříc Alpským velikánům.
I přes ranní potíže, které vykazoval můj krk a nos, se mi běží celkem v pohodě a ukrajuji kilometr po kilometru.
Jen si občas říkám, kdy nás asi předběhnou top běžci, kteří na maratonskou trať startují před devátou hodinou a ostatní běžci, kterých je letos kolem tisícovky, startují přesně v 9.00.
Ten okamžik nastává kolem 13 kilometru, kdy nás míjí první malá skupinka v tempu, o kterém se nám může jen zdát.
Ale ani to jim nezabrání v tom, aby nám odpověděli na povzbuzování obvyklým BRAVO, zvednutým palcem a také se dočkám rychlého poplácání po zádech.
Zermattem probíháme úzkou uličkou vytvořenou diváky, kteří dokáží vytvořit skvělou atmosféru. Tady také máme za sebou půlmaraton a teprve za městem začíná opravdové stoupání, které trvá až na 30 km.
Tam začíná mírnější úsek, který kopíruje vrstevnici, a máte možnost nabrat síly před nejtěžším úsekem, pokud tedy ještě nějaké v sobě najdete.
Jsme tu také už ve výšce 2200 m.n.m. a musím přiznat, že díky začínající viróze se mi nedýchá zrovna nejlépe, ale musí se bojovat!
Dnes nám také přeje počasí, i když chvílemi svítí sluníčko, tak není žádné vedro. Naopak teplota je příjemně běžecká, ale postupně se honí mraky a zakrývají vrcholky okolních velikánů a o tom, že by vykoukl Matterhorn se nám může jenom zdát.
To štěstí jsem měl při loňském ročníku.
U hotelu Riffelalp začíná nejtěžší část, od 39 km prudce stoupáme. Pro maratonce je vysvobození zhruba na 41,5 km, kde je organizátoři posílají doleva a těch posledních pár metrů do cíle na Riffelbergu to mají už jen z kopce. A nás ultramaratonce čekají další čtyři kilometry stoupání v horském terénu.
V tomto úseku také překonáváme magickou hranici tří tisíc metrů nad mořem, pro mě to byl zvláštní okamžik, který se už asi nebude opakovat, protože zatím nevím o žádném jiném běžeckém závodě, který by tuto hranici překonal a další ročníky Zermattu jsou už opět pouze maratony s cílem ve dvou a půl tisíci metrech.
Cílovou bránou, ve výšce 3089 m.n.m., probíhám po zdolaných 45595 metrech a překonaných 2458 výškových metrech s nádherným pocitem štěstí, spokojenosti a vědomím, že jsem během jednoho měsíce zdolal tři náročné horské maratony – 11.6. LGT Alpin Marathon – 2.7. Brixen Dolomiten Marathon a teď týden na to Ultra Zermatt Marathon.
Byla to zkouška, zda se to dá zvládnout a jak bude reagovat organismus.
Do Zermattu jsem odjížděl především s tím, že si ten závod chci především užít a to se na 100% povedlo a čas, který byl 6:03 hodiny, nebyl zas tak důležitý. Někteří možná řeknou nic moc, ale když se na to dívám zpětně, tak pro mě to byl po tom všem výborný výkon.
Teď už jenom zbývalo sednout na vláček a nechat se svézt o dvě stanice níž, na Riffelberg, kde byl cíl maratonu, uskladněny naše věci a celé zázemí s šatnami a sprchami. Teplá sprcha byl doslova balzám. Ke konci dnešní anabáze už zbývá jen dojet zpět do Grächenu a pořádně si odpočinout před nedělním výletem.
V neděli jsme si s rodinou vyjeli vláčkem na Riffelberg a pěšky vyšli nahoru na Gornergrat a odtud přes Grünsee a Findeln zpět do Zermattu. Byl to krásný téměř dvacetikilometrový výlet, z kterého je tu ještě pár fotografií.
Autorem příspěvku je Martin Lukeš, který vyznává maratonskou turistiku. Každoročně se zúčastňuje horských maratonů Jungfrau marathon, Zermatt marathon nebo LGT Alpin Marathon. Žije v Jablonci nad Nisou a jeho oblíbenými sportovci jsou tenista Roger Federer a španělský běžec do vrchu Kilian Jornet Burgada.
