Běhání s runningovými holemi má řadu vzájemně souvisejících přínosů. Kromě zvýšení intenzity běhu a snížení zátěže na klouby dolních končetin mezi ně – pro někoho možná trochu překvapivě – patří i zlepšení „normálního“ běžeckého stylu.
Nikdo není dokonalý. To platí i o běhu, takže na běžeckém stylu každého z nás (včetně výkonnostních běžců a sportovců jiných odvětví) lze najít nějakou tu „mouchu“. Správné provedení běžecké techniky je však velmi důležité. Běžcům-vytrvalcům pomáhá ušetřit energii na dlouhé vzdálenosti, a ani u ostatních sportovců není plýtvání energií v důsledku nesprávnho běžeckého stylu zrovna žádoucí.
Co s tím? Zkusme pojmenovat čtyři časté chyby ve správné běžecké technice, které se týkají horní poloviny těla. Ta bývá totiž při normálním běhu téměř nevyužívána (aktivně se nezapojuje); pohyby paží jsou dokonce někdy spíše na obtíž. Následně se pokusme vysvětlit, proč a jak se tyto chyby dají s využitím runningových holí odstranit.
1. lokty do stran
Pohybují-li se naše paže, resp.lokty při běhu místo dopředu a dozadu šikmo do stran, „vyhazujeme“ tím část naší energie, neboť ji usměrňujeme mimo osu běhu. To nám runningové hole nedovolí z jednoho prostého důvodu – velmi brzy bychom se o ně přerazili. Naopak nás tyto hole donutí k tomu, abychom při běhu s nimi nasměrovali paže správně podél těla. Výsledkem bude předpisově rovnoběžný pohyb loktů a rukou, který si následně zafixujeme a přeneseme i do normálního běhu (= bez holí). Chybné směřování loktů do stran můžeme napravovat i při běhu s nesením holí v těžišti.
2. vytažená ramena
Naše ramena by při běhu měla být přirozeně uvolněná a spuštěná. U řady běžců však můžeme vidět závažnou chybu – ramena vytažená nahoru. Přičinou může být buď křečovitá snaha nadlehčovat těžiště těla a „nadnášet se“ , nebo velká únava běžce a jeho „tuhnutí“, či prostě neuvědomovaná a zafixovaná horní pozice ramen. Vytažená ramena však kromě nesprávného „horního“ dýchání mohou časem vést i k problémům s krčním a šíjovým svalstvem, které je přetěžováno (protože není uvolněno rameny spuštěnými dolů). Zapichování runningových holí při správné technice běhu s holemi si spuštění ramen z nesprávné polohy vynutí a následně dojde i k uvolnění šíjové oblasti, protože zátěž přebírají právě ramena a paže.
Využijme výše uvedené obrázky pro porovnání. Na levém obrázku je běžkyně se zafixovanými vytaženými rameny (= před vyzkoušením nordic runningu), na pravém obrázku potom táž běžkyně při praktickém výcviku s holemi na běžeckém kempu.
3. sevřené pěsti
Chybné sevření rukou v pěst můžeme vidět u některých běžců v souvislosti s předchozí chybou (vytažená ramena a „nadnášení se“), ale i samostatně (často jej pozoruji u běžců se sluchátky – že by pěsti tvrdily muziku?). Každopádně pěst je znamením neuvolněnosti a křečovitosti. Sevření runningové hole při běhu s holemi však křečovité být nemůže, neboť by neumožnilo plynulý a mírně klouzavý (tzn. lyžařský) pohyb ruky po rukojeti. Přirozené „polosevření“ ruky při úchopu hole následně pomůže „zaťatým“ běžcům uvolnit sevřené pěsti i při normálním běhu a dosáhnout žádoucí pozice volně se dotýkajících prstů („drž motýla za křídlo“).
4. strnulý trup
Nelze to samozřejmě spočítat, ale nejméně polovina běžců nedokáže při běhu zaujmout správnou polohu trupu, tedy jeho mírný náklon vpřed. Z různých důvodů je jejich trup strnule rovný, nebo běhají dokonce v mírném záklonu. To, že odraz runningových holí při běhu s holemi směřuje šikmo dozadu, nás však přinutí mírně předsunout ramena a tím zaujmout správnou polohu trupu, tj. jeho mírné přepadávání. K udržení žádoucího mírného náklonu trupu vpřed nám tak při našem dalším běhání nemusí napomáhat jenom zemská gravitace, ale i představa odrážení se holemi v naší mysli.
Pokud jste se v některé z výše popsaných chyb poznali, popřemýšlejte o možnosti jejího odstranění pomocí runningových holí a jejich zapojení do vašeho běhání. Nejde o žádnou spekulaci, šarlatánštinu, či pitomost. Jde o ověřenou skutečnost. Běh s holemi může váš normální běžecký styl postupně „učesat“ a napravit.
behsholemi.cz
Milan Kůtek – původně běhal 400m na dráze (LIAZ Jablonec), v posledních letech se věnuje především vytrvalostním závodům včetně maratonu. Je blízkým spolupracovníkem Miloše Škorpila a jeho Běžecké školy. Společně s kolegou (a spolužákem) Alešem Tvrzníkem intenzivně propaguje běh s holemi a jeho využití sportovci na všech výkonnostních úrovních.
