Když jsem v roce 1981 poprvé uspořádal Májový běh v Zelinkovicích, objevil se mezi jinými běžci seriózně vyhlížející pán v brýlích, připomínající Woodyho Allena. Později jsem zjistil, že jsem se moc nemýlil, protože František Zikeš až na to, že nenatáčí výborné filmy a naopak Woody není excelentní běžec, mají mnoho společných vlastností. Oba jsou inteligentní, skromní, nechybí jim smysl pro humor a životní nadhled.
Když mi v roce 1986 cestou vlakem na Košický maraton nabídl František tykání, vězte, že mi docela dlouho trvalo překonat respekt k jeho osobě a začít mu opravdu tykat.
Náš rozhovor následoval týden poté, co František absolvoval svůj 194. maraton.
Františku, jaké bylo Tvé původní povolání ?
Vystudoval jsem VŠE v Praze. Pak jsem začal pracovat na KNV v Ostravě, odkud jsem odešel v roce 1958 učit na střední školu a potom v roce 1960 na Pedagogickou fakultu v Ostravě. Z fakulty jsem byl v roce 1970 propuštěn pro své pravicové postoje. V následujících deseti letech jsem prošel různými zaměstnáními, která neodpovídala mé kvalifikaci. Od roku 1980 jsem pracoval jako tlumočník a překladatel západních firem při výstavbě Biocelu Paskov, odkud jsem odešel do důchodu. Jako důchodce jsem působil externě téměř 20 let jako soudní znalec pro jazyk německý.
A co Tvé běžecké začátky ? Jaké byly?
O běhání jsem se nijak zvlášť nezajímal, spíše jsem se věnoval turistice, občas jezdil na kole nebo plaval. Po propuštění z VŠ jsem měl více volného času, a proto hledal nějakou seberealizaci. Chtěl jsem se něčím zaměstnat, protože jsem byl vždy tak trochu ctižádostivý. Proto jsem začal s běháním. Nejdříve jsem střídal běh s chůzí, ale postupně jsem začal běhat denně. Nastudoval jsem si příslušnou literaturu, které tehdy nebylo mnoho.
Vzpomeneš si na svůj první závod ? A kdy jsi vůbec běžel poprvé maraton ?
Můj první závod byl v roce 1980 Paskov – Staříč na 15 km, čas 1:09 hod. Obsadil jsem 4. místo v kategorii nad 50 let.
První maraton jsem běžel ve svých 54 letech 02.05.1982 v Otrokovicích za 3:16 hod.
Čtenáře bude určitě zajímat, jakého jsi dosáhl nejlepšího času v maratonu ?
V roce 1985 v Ostravě jsem zaběhl čas 3:07:34 hod., v kategorii nad 50 let jsem získal první místo.
Vedeš si tréninkový deník ?
Tréninkový deník jsem si nikdy nevedl, mám ale zavedenou složku, kam si zapisuji všechny závody, které jsem absolvoval. U každého závodu si značím datum a místo konání, dosažený čas, umístění v kategorii a obdrženou odměnu.
Jistě máš doma mnoho cen, pohárů a diplomů, kam si je všechny ukládáš ?
Věcné ceny jsem hodně porozdával, často v rodině a známým. Ceny, které mají pro mne osobní význam, si samozřejmě ponechávám. Mám minimum uschovaných diplomů, poháry a část medailí jsou vystaveny ve vitríně knihovny.
Kdy ses dostal poprvé do zahraničí ?
Bylo to v roce 1982, kdy jsem měl to štěstí, že jsem obdržel devizový příslib, takže jsem se sám rozjel se svou Škodovkou 100 na mistrovství Evropy veteránů do Štrasburgu ve Francii. Byl jsem předem přihlášen na 10 km a na maraton.
Jaké významnější závody jsi ještě v zahraničí absolvoval ?
- 1988 Wroclaw, mistrovství Evropy veteránů v maratonu, 1. místo v kategorii 60 – 64 let
- 1989 Západní Berlín, čas 3:14 hod.
- 1990 Hamburg, čas 3:16 hod.
- 1993 Frankfurt nad Mohanem – maraton
- 1995 Řím – maraton
- 1984 Bern (Švýcarsko) – mistrovství veteránů na 25 km
- 1994 Biel Švýcarsko) – 100 km, čas 11:47 hod..
- 1997 Biel (Švýcarsko – 100 km, čas 12:01 hod.
TIP: Čtěte také Ervin Podžorný: Nikdy nejste příliš staří na to, abyste začali běhat
Potýkal ses někdy s většími zdravotními problémy ?
V lednu 2001 jsem měl těžší úraz. Na zledovatělém schodišti mi uklouzla noha a utrhla se šlacha na koleni. Během operace se šlacha připevnila šrouby a drátem ke kolenu. V důsledku toho jsem 5 měsíců neběhal. Po ukončení léčby souhlasili lékaři na moje přání s tím, aby šrouby a drát nebyly vyňaty, protože bych musel podstoupit další operaci. Můj první závod po této vynucené přestávce byl červnový maraton v Senici, který ověřil, že mohu zase běhat.
Potýkám se také se sennou rýmou, v letních měsících jsem alergický na pyly, což mi během tréninku dělá problémy, časem se to vždy uklidní. V tomto ohledu mi vždy velmi pomáhá pobyt u moře. Plavání mohu zároveň spojit s léčbou mé Bechtěrevovy choroby (tuhnutí páteře). Díky dennímu cvičení a každoroční lázeňské péči s touto chorobou poměrně úspěšně bojuji.
Jsi poměrně štíhlý, jak si hlídáš svůj jídelníček ?
Stravuji se doma. Dávám přednost zelenině, ovoci, těstovinám, rýži, cereáliím, snažím se vyhýbat tukům. S nadváhou nemám problémy, moje váha se ustálila okolo 60 kg. Alkohol zakázaný nemám, občas k jídlu vypiji kvalitní víno nebo pivo.
Máš nějaké jiné záliby kromě běhání ?
Čtu denní tisk, sleduji veškeré dění ve světě, mám rád literaturu faktů. S manželkou navštěvujeme divadlo, kino. Máme rádi Beskydy, chodíme na túry. Jezdíme k moři a do lázní.
Jak vypadá Františku Tvůj současný trénink ?
Dříve jsem běhával denně, nyní běhávám obden v okolí Místku v terénu po méně frekventovaných cestách 10 až 20 km za každého počasí, v zimě do – 15 °C. O mně je známo, že jsem vždy kladl důraz na běžeckou obuv, méně na efektní značkové dresy. V mých běžeckých začátcích byly k dispozici pouze jednoduché botasky. Později se objevily tzv. Štrupovky. Štrup byl sám výborný maratonec, který vyráběl za skromných podmínek běžecké boty a zasílal je zájemcům na dobírku. Když jsem začal jezdit do zahraničí, vždy jsem si tam koupil kvalitní běžecké boty.
Máš svůj oblíbený závod nebo maraton, kam jezdíš nejraději ?
Velmi rád jezdím na Slovensko, protože tam je potlačeno komerční hledisko. Slováci dle mého názoru více oceňují běžce jako osobnosti bez ohledu na dosažený čas. Také rád se účastním závodů, zejména maratonů, které pořádá Otto Seitl. Oblíbil jsem si taky Chřibský maraton v Kroměříži.
Klasická otázka Františku, co Ti běh dává ?
Bez běhání si život nedovedu představit. Doposud jsem absolvoval téměř 1000 závodů. Kratší běhy jsou vždy kvalitním tréninkem pro maratony. V mém věku již mnoho lidí neběhá, takže např. v Košicích již neplatím startovní poplatek. Líbí se mi, když jsou závody obohaceny kulturními akcemi. Rád se setkávám s kamarády, kteří jsou stejně nadšeni pro běh jako já.
Co bys poradil lidem, kteří chtějí začít s běháním ?
Musí především překonat vlastní pohodlnost a dodržovat pravidelnost při běhání, trénovat aspoň 3× až 4× týdně, věnovat zvýšenou pozornost rozvoji vytrvalosti, být trpělivý, nepřetěžovat své tělo. Dobrým základem pro běhání je turistika, což byl také můj případ.
Jakou má podle Tebe běhání budoucnost ?
Současná doba nabízí více možností než za totality. Přestože je kolem nás spousta jiných lákadel, zdá se mi, že účast na běžeckých závodech a někdy velice obtížných je větší, než bývala. Příkladem je nedávný Běh na Lysou horu, který je jeden z nejobtížnějších závodů do vrchu. Nemluvím o možnostech účasti na zahraničních závodech, které jsou v současnosti neomezené. O budoucnost běhu nemám sebemenší obavy.
