Zeman pryč, Zemaník na Hrad!…, zaznělo na Facebooku brzo po Adidas 24 hodin na Lysé hoře :-) O kom je řeč, to ví každý, kdo bedlivě sleduje dění kolem ultra trailů v Česku.

Ano, Jan Zemaník, vítěz víkendového extrému na Lysé.

Sešli jsme se ve středu v pravé poledne přímo v Ostravici, kde Honza bydlí se svými rodiči, bráchou Jakubem a ségrou Aničkou.

U Freuda jsme si dali meníčko – brokolicovou polévku a vepřové po mexicku s bramborem, Honza s rýží. U toho jsme popíjeli kofolu – ostatně co jiného že? :-)

Povídali jsme si o jeho triumfu na LH24 a vůbec o jeho běhání po horách, plánech a tak…

Honzo proč ses rozhodl absolvovat zrovna LH24?

Měl jsem dilema, protože ve stejnou dobu se konaly dvě akce. LH24 a ME v Adventure Race v Polsku. Musel jsem se rozhodnout v prosinci, protože na adventure musíš přizpůsobit přípravu. Musíš potrénovat běžky, kolo…

Koně…

Koně ne. (smích)

(Součástí adventure v Polsku byla totiž i jízda na koni, pozn. red.)

Nicméně jsem cítil, že jsem na tom běžecky dobře, proto u mě vyhrála LH24.

Jak se trénuje v Beskydech na pravý horský ultra trail?

No, abych pravdu řekl, tak u nás nejsou hory na pořádný trail. Máš tu Lysou, ale když to srovnáš s Alpami, tak tam jsou například sutě. A běh po sutích, to úplně něco jiného. Tohle trénuju akorát v Tatrách, většinou po magistrále. Když chceš absolvovat třeba Ultra trail du Mont Blanc nebo jiný závod v Alpách, tak Tatry jsou vlastně nejbližší místo, kde jsou podobné podmínky.

Co děláš, myslím profesně?

Lítám po střechách. (smích) Dělám u kamaráda, vychází mi hodně vstříc, takže mám prostor pro přípravu i závody, což je hodně důležité.

Zpátky k LH24. Jak se ti spalo po takové náročné akci?

Když nespíš 24 hodin, tak si pak řekneš, že celý další den jen prospíš. Ale tak to není. Prostě rubeš dvacet čtyři hodin, jsi unavený, přijdeš domů, lehneš si… Zabereš půl hoďky, pak dostaneš žízeň a hlad. Najíš se a znova… Prostě tělo odpočívá, ale chvilkama potřebuje doplnit, takže takhle máš rozkouskovaný celý následující den.

A co nohy. Musely tě hodně bolet.

Ani mi nemluv. (úsměv) Nohy si průběžně masíruju různými gely a tak… Co mi však pomáhá, jsou kompresní podkolenky, se kterými i spím. I Lysou jsem běžel v kompresních návlecích. Pod elasťákama jsem měl na stehnech kompresní návleky SLS od Petra Vabrouška. Měl jsem to vyzkoušené… Když běžíš z kopce, tak ti to drží stehna a prostě se tak nerozbijou. Není to úplně tak, že tě nebolí nohy, ale pomůže ti to a oddálí křeče, únavu… Je to takový zajímavý a důležitý prostředek v dnešním moderním sportu.

Co máš letos v plánu?

Chtěl bych více běhat tyhle horské věci a půjdu tak jedno, dvě zahraniční adventure. Záleží na čem se domluvíme v našem týmu. Zatím ještě nevím. Mým vrcholem ale bude Ultra trail du Mont Blanc – trasa CCC, který se koná na konci srpna. Nechci aby to vypadalo nějak nafoukaně, ale LH24 nebyla mým vrcholem, jednalo se spíš o přípravný závod, kde jsem si chtěl dokázat, jestli vydržím v kuse běžet 24 hodin. Pak bych chtěl ještě zkusit jeden závod v Německu – Zugspitz Ultra Trail a taky Rock Point – Horskou výzvu u nás.

Kolik kilometrů naběháš týdně nebo měsíčně?

No, moc ne. Obvykle běhám maximálně osmdesát kiláků týdně, ale kromě toho absolvuju jeden dlouhý trénink – třeba trek Smrk – Lysá, plus do toho jedno dlouhé kolo (cyklistika, pozn.red.:-), nebo někdy i dvakrát, plus, když se podaří, tak si jdu zaplavat, nebo něco speciálního jako kolečkové brusle v létě nebo běžky v zimě. Hlavně běhám tempo, například 15 kilometrů po čtyřech minutách. Běhám spíš pocitově, je mi třiadvacet a traily chci běhat i ve třiceti, takže s těmi kilometry to nechci přehánět, abych se třeba nezadřel. Trénuju více pro radost. Žádné úseky… to neběhám. Trenéra nemám, ale osvojil jsem si určité základy ze Slezanu FM, kde jsem běhal a podle nich se řídím. Jeden den v týdnu věnuju regeneraci, navštěvuju saunu.

Máš nějaký tajný recept na ultra traily?

Pokud bych měl poradit něco ostatním do takového dlouhého závodu, tak ten by se měl běžet hlavou, hodně hlavou. Samozřejmě i nohama (smích), ale hlavně hlavou, zapojit do toho hlavu, přemýšlet o tom, co všechno se může stát, jak to či ono udělat, myslet na taktiku, dobře si rozvrhnout síly na celý závod a ne to hned ze začátku napálit. Musíš pořád myslet na to, že se musí pít, že se musí jíst… Jídlo je důležité, musíš ho mít vyzkoušené. Taky jsem s kámošem zkoušel na B7 všemožně jíst různé věci… gely a tak… kolikrát jsem se z nich v závodě i posral, blbě mi bylo, zvracel jsem… Ale za ty roky to vychytáš a pak už víš co máš jíst.

Hodně lidi zajímalo, jak často ses převlékal v průběhu LH24?

Ani jednou. Šel jsem to v jednom oblečení, v jedněch botech, s jedním šátkem. Od pasu nahoru jsem měl jedno krátké termo triko, na tom dlouhé termo triko, na tom jsem měl od Salomonu takový větruodolný svršek a na tom jsem už měl jen lehkou vestičku. Zima mi nebyla. Ani nad ránem.

Sledoval jsi průběžně své časy za jednotlivé okruhy?

Okruhy přímo ne, ale na trati jsem měl několik bodů, respektive věděl jsem, že zespoda musím být na Lysé kolem jedné hodiny. Těch bodů jsem měl více… třeba tam nebo jinde, jsem musel být za dvacet minut a když jsem tam byl třeba rychleji, tak jsem zpomalil nebo naopak. Takže tohle jsem si určitě hlídal.

Máš nějaký dlouhodobý cíl v ultra trailu?

Hlavně chci zůstat zdravý, ale že bych chtěl být třeba mistr světa, to určitě ne. Chci běhat za pět i za deset let a užívat si to.

Kdo je tvým vzorem?

Kilian Jornet, jednoznačně.

A co obyčejný maraton, neláká tě?

I o maratonu uvažuji. Běžel jsem jeden horský – Slezský maraton. Ale klasický silniční ještě ne. Možná ale letos nějaký zkusím. Třeba Ostravský…

Poslední otázka Honzo. Kolikrát jsi byl letos, čili v lednu, na Lysé?

To přesně nevím, nemám to spočítané, ale asi třicetkrát. (úsměv)

Co konkrétně mistr České republiky v zimním horském maratonu na LH24 jedl a pil, a jakou měl třeba taktiku, to se můžete dočíst na webu Podlysáků.

Chtěli byste se Honzy Zemaníka na něco zeptat? Klást otázky mu můžete v diskuzi pod článkem, Honza vám na ně rád odpoví…