Podobně jako před týdnem jsem měl v plánu jinou akci, než které jsem se nakonec zúčastnil. Chtěl jsem si zopakovat loňskou účast na Malokarpatském maratónu – Lamačkově memoriálu. Tento horský maratón se mi velice líbil, rozhodně více než Jesenický maratón o rok dříve. Jenže pořadatel dost dlouho váhal, zda letošní ročník bude vůbec pořádat a tak jsem se bez problémů přesměroval do Polska, kde se v neděli 29. 5. běžel první ročník maratónu v Opole.
Přihlášky bylo možno poslat pomocí formuláře na internetu, platba šla uskutečnit bankovním převodem nebo na místě. Vzhledem k bankovním poplatkům za převod peněz do zahraničí to vyšlo skoro nastejno, když jsem se rozhodl platit na místě. Ještě objednat hotel, vymyslet vlakové spojení, koupit v předstihu jízdenky a jede se.
Vyrazil jsem už v pátek odpoledne, ale pouze do Ústí nad Orlicí, kde jsem přespal. V sobotu ráno jsem se po velice skromném noclehu vydal přes Klodzko a Wroclav (Wroclaw, Vratislav, Breslau či Brassel podle libosti) do Opole. Cesta proběhla v pohodě, akorát jsem zjistil, že mezi Klodskem a Wroclaví je pořádně tvrdý kraj. Osobní vlaky v Polsku jsou sice všeobecně na bídné úrovni, ale tenhle měl pouze tvrdé nepolstrované lavice, takže když jsem po dvou hodinách vystupoval, bolela me pr… až za ušima.
Opole má sice přes 120 tisíc obyvatel, ale všechno podstatné, tedy i nádraží nebo můj hotel, se nachází v historickém centru, které není příliš rozlehlé. Hned odpoledne jsem byl zaprezentovat a jelikož prezence probíhala v pátek i v sobotu do devíti hodin večer (a ještě v neděli před závodem) Biuro Maratonu bylo jenom pro mě. Žádné expo nebo něco podobného se nekonalo, tak to byla i se zaplacením startovného otázka minuty. Nafasoval jsem numer startowy s integrovaným čipem, agrafki, worek (+ samolepku s číslem na něj) a koszulku, žádné další zbytečnosti v igelitce nebyly.
TIP: Čtěte také Haspa Marathon Hamburg aneb Jak jsem byl na maratonu za debila :-)
Do večeře jsem měl dost času projít se centrem města. To je pečlivě udržované a hlavně si zachovalo svůj historický ráz. Jednou z dominant města je radnice, která je umístěna uprostřed rynku (asi jako v Ostrówie Wielkopolskim nebo také ve slovenském Rajci). Další pamětihodností je Piastowská věž, což je zbytek knížecího hradu. Z kostelů je nejstarší kostel sv. Vojtěcha, jehož první, dřevěná stavba vznikla zhruba před tisícem let. Kostel stojí na místě, kde podle pověsti v roce 984 kázal pražský biskup Vojtěch a snažil se přivést místní pohany na tu určitě jedinou správnou víru. Dalším zajímavým kostelem je sice gotický, ale s barokní vnitřní výzdobou a varhanami, kostel Svaté Trojice, kde jsou pochována piastowská knížata z opolské větve tohoto rodu. No a v neposlední řadě gotická katedrála, kde se mi podařilo zastihnout ślub nějaké místní honorace.
V Opole, podobně jako ve většině polských měst, si nelze nevšimnout, jak si Poláci váží své historie a jak ji dokážou připomínat. Ať už jsou to nejrůznější pomníky, pamětní desky na významných budovách či v kostelech, případně jednorázové výstavy a to i přímo na náměstích nebo v ulicích (v Opole, stejně jako po celém Slezsku je nyní aktuální devadesáté výročí III. slezského povstání).
Zázemí závodu bylo umístěno do sportovní haly, kde kromě závodní kanceláře bylo i vše ostatní – šatny se sprchami, úschovna zavazadel i něco jako jídelna. Před závodem jsem potkal pár známých z jiných závodů – Waclawa Czuchwického (opět běžel v dlouhých šusťákách a opět velice dobře) nebo Draga Boroju, Srba žijícího v polských Tychách. Viděl jsem také Asayeviče z Běloruska, ale tomu jsem se velkým obloukem vyhnul. Jediného krajana – Tomáše Svobodu z Jeseníku jsem nepotkal (nebo možná potkal, ale když ho neznám …).
Start byl v 10 hodin kousek od haly. Trasu tvořily čtyři stejné okruhy. První, příjemnější zhruba polovina okruhu vedla mimo město po kvalitní asfaltové silnici s vyloučením provozu, druhá byla ve městě. Ta už tak příjemná nebyla, povrch tvořila zčásti dlažba, zčásti chodníky nebo asfalt. Navíc byla tato část trasy dost klikatá, ale naštěstí bylo všude dost pořadatelů, takže ani já jsem nedokázal zakufrovat. Kupodivu trať nebyla úplná placka, venku z města jsme v každém okruhu několikrát vybíhali na mosty přes řeku Odru nebo přes další dva kanály a podobně ve městě se to trochu vlnilo.
TIP: Čtěte také Petr Hrček: Salzburg je pěkné přívětivé město.
Občerstvovačky byly zhruba na čtvrtém a osmém kilometru a navíc na devátém instalovali hasiči sympatickou sprchu. Na polské poměry to byla spíše komorní akce (v cíli bylo klasifikováno 147 maratónců a 157 běžců a běžkyň na poloviční vzdálenosti), prostoru bylo dost jak na trati, tak u občerstvení. Počasí nám přálo, sice svítilo slunce a bylo celkem teplo, ale i tak bylo příjemně. Samozřejmě s postupujícím časem a s rostoucí únavou i to počasí přestávalo být ideální, z výběhů na mosty se stávaly čím dál vyšší górki a z trochu nepříjemné dlažby masakra. Ale nakonec jsem do cíle doklusal v pohodě a pro mě v přijatelném čase.
Po obligátním pivu (vlastním) a po posilku po biegu (tentokrát to byla zupa i buleczki) jsem zašel na hotel dát se do pořádku. Na závěr závodu byly ještě rozlosowane nagrody rzeczowe (třeba notebook nebo televize), jako obvykle jsem neměl problém s přepravou vyhraných cen. Úplný konec povedené akce proběhl u piva s Dragem Borojou a jeho polským kamarádem, se kterým přijel autem. Pro nezasvěceného bylo určitě zajímavé naši mezinárodní debatu sledovat. Konverzace (mezi Srbem a Čechem) totiž probíhala v polštině s občasnými vsuvkami v našich rodných jazycích, případně jsme si museli vypůjčit nějaké slovíčko z angličtiny. Ale i když už jsem do Draga neryl ohledně maratónu v Bělehradě (to bylo hlavní téma posledního setkání v Ostravě), našlo se dost jiných témat k pokecání.
Myslím, že Maraton Opolski se povedl. Byl to sice první ročník, ale všechno bylo připraveno na perfektní úrovni, nevím o ničem, co by bylo třeba kritizovat. Servis pro závodníky fungoval bez problémů, startovné se nijak nevymykalo obvyklé výši, pro případné zájemce byly připraveny bezplatné noclehy ve sportovní hale, čipová technologie nehaprovala, po závodě byly bezplatně k dispozici masáže a kdo si na to potrpí, toho jistě potěšila kvalitní koszulka z funkčního materiálu i pěkný medal, který je na polských maratónech samozřejmostí. Takže na příští ročník snad přijede do Opole více běžců z Česka, hlavně pak synku a děvuch od Ostravy!
Autorem příspěvku je Petr Hrček, trvale žije v Brandýse nad Labem, je vojákem z povolání a jeho vášní je maratonská turistika. Absolvoval již 300 maratonů!
