Lurdy (francouzsky Lourdes) je jihofrancouzské město ležící v podhůří Pyrenejí v departementu Hautes-Pyrénées. V roce 1858 zde došlo k mariánskému zjevení mladé Bernadettě Soubirousové, a brzy poté se Lurdy staly jedním z nejdůležitějších římskokatolických poutních míst světa. Později exhumované a v městečku Nevers vystavené tělo Bernadetty Soubirousové zůstalo dodnes neporušeno. Lurdami jsou pojmenována četná poutní místa v Evropě i za mořem.
Starobělskými Lurdami je už 102 let nazýváno místo s kapličkou Matky Boží, Panny Marie, v malebném prostředí na okraji Bělského lesa, které se nachází v místní části ostravského obvodu Ostrava-Jih.
Starobělskými Lurdami se nazývají už bezmála sto let. V roce 1899 prodala starobělská selka Vítkovickým železárnám čtyři hektary role s kusem lesa pro vybudování zotavovny – tzv. Rekonvalescentu, pro jejich zaměstnance. Už tehdy vlastnily Vítkovice nemocnici, jednu z nejmodernějších v rakousko-uherské říši. Místo bylo pro postavení zotavovny ideální. Ještě téhož roku se začalo stavět. Začátkem září 1900 přišli do Rekonvalescentu první pacienti.
Správa ozdravovny byla svěřena řádovým sestrám sv. Karla Boromejského. Nemocní se zotavovali v příjemném prostředí. Jedna ze světnic byla vybavena jako malá kaple s oltáříkem, u kterého se každou neděli sloužily bohoslužby. Těsně před první světovou válkou (roku1913) byl pacientem ozdravovny jistý mistr Jan Vycpálek, který jen o vlásek při nehodě v závodě nepřišel o život. Jak uvádějí záznamy, byl to hluboce věřící člověk a při procházce lesem přišel na myšlenku – jako poděkování udělat v břehu lesa ozdravovny malou kapličku se soškou P. Marie Lurdské. Se svou rodinou a některými stejně smýšlejícími pacienty sesbírali po lese kameny a podařilo se jim u studánky vystavět kapličku.
V roce 1914 sloužila ozdravovna jako lazaret a o rok později, po odchodu raněných vojáků a důstojníků, sloužila výhradně nemocným ošetřovatelkám Červeného kříže. Po první světové válce Vítkovické železárny okolí ozdravovny velmi zkrášlily. Zřídily přístupové chodníky a cesty. Údolí lesa u kapličky překlenuly nádherným dřevěným mostem.
V roce 1928 byla kaplička přebudována do dnešní podoby. 1. května 1929 se poprvé ze starobělského kostela za doprovodu místní dechové kapely a obrovského počtu věřících putovalo ke kapličce v lese, kde se konala první Májová pobožnost. Od té doby se konal takový průvod každým rokem. Ke kapličce nechodili jen místní, ale i lidé z blízkého i vzdálenějšího okolí. Konání pouti bylo oznamováno ve všech ostravských kostelech.
V době nacistické okupace bylo konání procesí německým „Oberlandrátem“ zakázáno. Po skončení druhé světové války se tato tradice obnovila, ale byla vázána na povolení světských úřadů. Povolení bylo uděleno, ale ne na 1. máje. Tento den byl vyhrazen manifestačním průvodům. Později – v padesátých letech byly starobělské Lurdy zdevastovány.
Roku 1953 nebyla pouť ke kapličce povolena, ale přesto lidé kapličku pod smrky navštěvovali stále více. Právě zde platí pravdivost slov: „Náboženství je jako hřebík, čím silněji uhodíš na hlavičku, tím hlouběji leze do dřeva!“ Dále v roce 1953 vydaly úřady nařízení, jehož důsledkem byl odsun řádových sester starších 60 let ze všech nemocnic včetně vítkovické ozdravovny.
V roce 1955 světský úřad pro věci církevní v Ostravě znovu povolil od-polední Májovou pobožnost se všemi církevními úkony. Lidé svépomocí kapličku opravili a opatřili drátěnou sítí. (Informace čerpány ze zápisků Starobělského kronikáře, pana Jana Pchálka).
Tolik z historie Starobělských Lurd. Tato vzpomínka dokazuje, že i po letech, která nepřála křesťanským ideám a snad i mnohdy dosud, je tu mnoho těch, kteří zůstali věrni odkazu předků a pokládají jej za nedílnou součást našeho kulturního života.
